Názory a pocity

Samomluva in my head

17. prosince 2014 v 13:40 | Welverin
Taky to znáte?
Nad něčím přemýšlíte, pořád máte před očima určitý výjev, skutečnost, pocit, starost nebo naopak radost.
Něco jste se dozvěděli, něco jste slyšeli, něco se vás dotklo nebo potěšilo.
Prostě vám pořád něco straší a koluje v hlavě a nejde to utišit.
Pořád k vám něco uvnotř vás mele a mluví, vy mluvíte k tomu, je vám jdno kdy nebo kde, lidé okolo vás na
vás zírají a vy se prostě jen snažíte to uvnitř přehlušit?
Ve dne i v noci, prostě pořád?
To mám teď neustále já.

Člověk by nevěřil, jak vyčerpávající to je.
Hlava vám jede naplno a po čase vám začne říkat i nesmysly.
Pomalu se ze mne stává individuum, které chodí a mluví ke své hlavě a tomu, co je uvnitř.
Mluvím k sobě samé, abych pořád neposlouchala ty hlasy a okamžiky a snažím se zastavit tu zaseklou kazetu.
Kéž by se jí přervala páska!
Mluvím a nabádám toho kecala tam, aby mlčel. Říkám tomu, co není vidět, aby zmlklo a nechalo mne být.
Mluvím k tomu uvnitř mé hlavy a je to, jako kdybych se snažila něco zakřičet na někoho dalšího za zdí.
Tam, kam moje prosba o klid míří, nikdy nedorazila.
Mluvím, i když není o čem. Mluvím o tom, co není, abych to samé po úplném ztišení slyšela zase znova - uvnitř sebe.

Odkud ty hlasy vůbec jdou? Je to hlava, srdce, trup, celé tělo?
A proč nejdou umlčet?
Proč mluví i o tom, co bylo nebo bude a co já neovlivním?

Mám chuť tu hlavu vzít, vysypat její obsah a poznat, jaké to je mít v ní "uklizeno".
Myslím, že mám přesycenou mysl a že s tím souvisí mé potíže se spánkem.

Přála bych si chvíli klidu, kdy se nebudu muset násilím přimět ke zklidnění a tak si nalhávat,
že uvnitř je ticho a na nic nemyslím. Prostě duševně odpočívat. Skutečně nemyslet. Nevědět.

Kdo nebo co mi ukradlo můj klid?
Je to internet a vše, co díky němu zjistím?
Je to svět a vše, co se v něm děje?
Jsou to slova mého okolí, keré nejdou utišit a ne vždy jsou příjemná?
Jsou to mé vlastní obavy a nechuť žít tady a teď, v této hnusné době?
Je to neustálý monolog toho, co být mělo a už nebude?
....Možná....
Vypnout se ta samomluva však nedá.
A tak nezbývá, než naslouchat a snažit se z toho něco vyčíst a občas samu sebe "umluvit".
Třeba mi ten někdo něco důležitého sděluje.....a já to pořád přehlížím.
I have no choice but to listen.
 
 

Reklama